Veselé příběhy
Kategorie: Veselé příběhy
Článek ze dne 5.10.2009 11:29 DĚKUJEME PATTY ZA VESELÉ PŘÍBĚHY
Včera, 1.6.2007 , to byly dva roky, co se malé Čiko v Třemešnici narodili mimísci. Albínků mezi nimi bylo víc, ale když jsme si prohlíželi fotku miminek, bylo nám jasné, že ten s největšíma ušima a ustaraným výrazem je ten náš. Něžňoučké bílé miminko, které díky přílišné fantazii mého muže dostalo tohle brutální jméno. Mimi je už samozřejmě velkým sebevědomým exemplářem, takže máme doma ušatého albína, který : a) nerad chodí ven.Jednou je domácím zvířetem, tak co.Venku pořád hrozí nebezpečí, že bude muset chodit po vlastních nohách a to ho teda může dožrat. b) miluje psi.Nejvíce se snaží kamarádit s hafany, kteří nenávidí fretky.Čím větší pes, tím lépe. c) pohrdá kočkama a snaží se vyvolat bitku s nějakým kocourem. Čím větší kocour, tím lépe. d) krást začal až ve věku rok a půl a teď krade pořád a vše.Protože je neobyčejně líný, lup odtáhne jen kousek a mizerně ho maskuje. Jeho postoj je - tak to teda ukradnu, ale na druhé straně, kdo by se s tím tahal. e) každý vvečer, před odchodem do hajan kontroluje zda je jeho miska plná granulí.V noci zásadně nebaští a miska ráno vypadá stejně jako večer.Ale zřejmě žije v hrůze, že ho v noci zákeřně přepadne obrovský hlad. A ty velké uši, ty jsou prostě super.Ferda měl tak malé uši, že za ně nešel uchopit :o) Brutíka za uši běžně tahám :o)) Ať si říkají na výstavách co chtějí, není nad ušatce. A já doufám, že ten náš nás bude zlobit a vytáčet ještě hóóódně dlouho.